o knihách

Kolumbové vesmíru - Souboj o měsíc

Karel Pacner: Kolumbové vesmíru 1. díl - Souboj o měsíc

• Nakladatel: Paseka

• ISBN: 80-7185-651-7, EAN: 9788071856511

• Formát: 410 stran, 23,5x16,5cm, česky, vázaná vazba

• Rok vydání: 2006

Krátká recenze druhého, přepracovaného, vydání knihy o dobývání vesmíru člověkěm, od prvních nejistých krůčků až do přistání na měsíci počátkem sedmdesátých let.

Jméno pana Karla Pacnera je u nás dostatečně známé, bývalý redaktor Mladé Fronty, popularizátor vědy, autor více než dvaceti knih o kosmonautice a špionáži a jeden z mála Čechů kteří na vlastní oči viděli start Apolla 11. Tohle všecho ho přímo předurčuje k sepsání dvou knih, které mapují všechny úspěchy i neúspěchy lidstva na poli dobývání vesmíru od počátků až do dnešních dob.

Klasických recenzí obou dílů těchto knih je na internetu mraky, namátkou třeba tahle na knihovnice.cz. Já se místo pokusu o další recenzi pokusím přiblížit některé zajímavosti které jsem v knížce našel.

Tím který je dnes považován za prvního teoretika kosmických letů je, pro mě překvapivě, středoškolský účitel Konstantin Eduardovič Ciolkovskij který žil a pracoval ještě za panování ruského cara v guberniálním městě Kaluga. Prakticky z ničeho, bez přístupu k pořádné knihovně a penězům, položil základy teoretické kosmonautiky, včetně Ciolkovského rovnice. Jeho současníky byli Američan Robert Hutchings Goddart a Němec Hermann Julius Oberth. Bohužel v jejich době neexistovala prakticky žádná vědecko-technická spolupráce, takže každý pracoval sám za sebe aniž by tušil že se podobným problémem zabývá i někdo jiný.

Nadšení z raketové techniky zažilo i prvorepublikové Československo. Jako jeden z prvních Čechů se do jejího studia pustil továrník Ludvík Otčenášek. V roce 1930 vypustil několik raketek z louky poblíž Vypichu za účasti široké veřejnosti. Byly poháněny střelným prachem, a nejdokonalejší z nich, dvoustupňová, doletěla až do výšky dvou kilometrů.

V knize je několikrát zmíněno, že sovětské kosmické lodě a satelity obsahovaly samodestrukční mechanizmy. Kdyby náhodou přistáli na cizím území mělo dojít k jejich zničení trhavinou která, v případě že nebyla ručně deaktivována, vybuchla několik hodin po přistání. O tom jestli stený nápad měli i američané se kniha nezmiňuje, předpokládám ale že ano. A to všechno v době kdy technici a konstruktéři řešili nemalé problémy jak vměstnat do lodi každý gram vybavení kvůli nízké nosnosti používaných raket.

5. května 1961, 23 dní po Gagarinovi, odstartoval do vesmíru i první Američan - Allan Shepard. Šlo sice "pouze" o let po balistické křivce, ne tedy regulérní oblet kolem země, ale když se to vezme do detailu, nestal by se prvním kosmonautem ani Jurij Gagarin ale až German Stěpanovič Titov. Gagarin totiž přistál se svou lodí Vostok 1 o 1500km blíže než bylo místo startu takže nedokončil celý oblet Země. A podle definice komitétu pro kosmický výzkum COSPAR se za kosmický let považuje let trvající nejméně jeden oběh kolem Země, nebo let kosmickým prostorem trvající nejméně 90 minut.

K Allanovi Shepardovi se také váže jedna historka která je zmíněná ve filmu Right Stuff. Podle té se přípravy ke startu protáhly na tak dlouhou dobu, že Allan, který si dal k snídani větší množství kávy než obvykle, to už prostě nemohl v kabině "udžet" a pustil to těsně před startem do skafandru. V knize o tom není ani zmínka :)

Rusové získali prvenství i na poli vesmírné emancipace. 16. června 1963 vypouštějí do vesmíru první ženu Valentinu Vladimiru Těreškovovou. Mezi ruskými kosmonauty se traduje, že si na oběžné dráze stěžovala na kde co: těsné popruhy, suchý chleba i špatně přilepené senzory pro snímání fyziologických funkcí. Dokonce se prý na palubě kosmické lodi rozbrečela a prosila ať jí už pošlou "domů". Ovšem nakonec z toho byl happyend jak z hollywoodského filmu - to když po přistání napadlo vedoucí papaláše že Těrešková a jeden z dalších kosmonautů, Nikolajev, jsou svobodní a mohli by je dát dohromady. Nakonec je oba hlavní aktéři předběhnou a dají se dohromady sami. Svatbu pořádá sám první muž země Nikita Chruščov. Na této svatbě se mimochodem celý svět poprvé oficiálně dozvídá kdo je hlavním konstruktérem sovětského vesmírného programu - Segej Pavlovič Koroljov.

Politický podtext vesmírného soutěžení zasáhl i oblast teologie. Zatímco Jurij Gagarin při svém prvním letu do vesmíru prohlásil že tam nahoře žádného boha nenašel, posádka Apolla 8 v prvním barevném televizním přenosu z kosmické lodi předčítá z bible. A Edwin Eugene "Buzz" Aldrin, člen posádky Apolla 11, na Měsíc dopravil mešní víno a chléb aby oslavil svaté přijímání.

Naopak čistě pragmaticky vyřešil Bílý dům otázku kterou vlajku na měsíci po přistání vzyčit. V kongresu navrhli nekteří senátoři že by bylo dobré vztyčit vlajku OSN, aby bylo vidět, že Spojené Státy pracují jménem všeho lidstva. Nicméně peníze na vesmírný program šli z kapes daňových poplatníků USA, takže tento návrh byl rychle smeten ze stolu.

Protože prezident musí být připraven na jakoukoli eventualitu která může případně nastat, není nic divného že v archivu prezidenta Nixona objevili archiváři po 30-ti letech následující projev: Osud tomu chtěl, že muži, kteří vstoupili na Měsíc a v míru jej zkoumali, zůstanou na něm odpočívat v pokoji. Tito dva hrdinní muži, Neil Armstrong a Edwin Aldrin, vědí, že není žádná naděje na jejich záchranu. Ale také vědí, že jejích objev je nadějí pro lidstvo. Oba položili životy za nejsvětější úkol lidstva - za hledání pravdy a porozumění. Budou oplakáváni svými rodinami a přáteli, budou oplakáváni svým národem, budou oplakáváni lidmi celého světa, budou oplakáváni Matkou Zemí, která vyslala dva své syny do neznáma. Svou výpravou spojili lidi celé země, svou obětí ještě více spojí jejich bratrství. Když v dávných časech pohlíželi lidé na hvězdy, viděli v souhvězdích své hrdiny. V dnešní době činíme totéž, ale naši hrdinové jsou lidé z masa a kostí. Další budou následovat a jistě se vrátí zpět. Hledání člověka se nezastaví. Tito muži byli první a zůstanou první i v našich srdcích. Každý, kdo v noci pohlédne na Měsíc, bude vědět, že tam je koutek jiného světa, který zůstane už navždy lidský. Rusové zase několik dní před startem Jurije Gagarina poslali do agentury TASS tři zapečetěné obálky. První obsahovala prohlášení o úspěšném vypuštění prvního kosmonauta, druhá zprávu o jeho smrti během přistání a třetí hovoří o havarijním přistání na moři nebo v pustinách a jménem sovětské vlády žádá o pomoc. Případnou čtvrtou možnost, že by Gagarin zahynul při samotném startu nebo navedením na oběžnou dráhu, hodlali Sověti nejspíše zatajit.

Celkově se mi kniha líbila, i když bych jí vytknul částečnou "nevyváženost". První polovina je hodně rozvláčná, zabíhá do mnoha méně podstatných detailů, zatímco čím víc se člověk blíží k rejstříku, tím víc má pocit že autor spěchá, aby vměstnal co nejvíce informací do čím dál menšího počtu stránek. Čekal jsem podstatně víc informací o programu Apollo. Je zmíněno samozřejmě Apollo 1 a 11, Apollo 7 - 10 pouze okrajově a Apollo 12 - 17 vůbec. Také celkově mi přijde část věnovaná americkému kosmickému programu chudší než ta o sovětech. Možná se dočkám v druhém dílu :)