o lezení a cestování

Ledové lezení ve Vysokých Tatrách

  Ledové lezení ve Vysokých Tatrách I.

  termín: 15.1. - 17.1. 2010

  místo: Vysoké Tatry, Zamkovského chata

  Tak po roce "opět" vyrážím na ledy. Ačkoli to ze začátku vypadalo na hojnější účast, nakonec do vlaku nasedám jen já a Ufoun. Vyrážíme v 21:30 směr Ostrava, kde nás má ve 4:00 naložit Michal Kleslo z Pamíru 7000. Přijíždíme ve 2:15 a tak zbývající čas strávíme v nadražním non-stop bufetu ve společnosti pochybných individuí (nás nevyjímaje). To nám to pěkně začíná. Chvíli před čtvrtou potkáme Tondu, známou tvář z minulého výletu do Bulharska. A z auta je na celou noční Ostravu slyšet Sajmon - na toho se také nedalo zapomenout :)

 

Ráno v 8 jsme ve Smokovci, nasednem do lanovky a za chvíli už šlapeme z Hrebienku na Zamkovského chatu, která bude po následující víkend naší základnou. Trošku mě znervóznila přepověď lavinové situace na 3. stupeň, nicméně když se rozhlédnu po okolí musím říct, že je to snad poprvé, co jsem zažíl v Tatrách méně sněhu než před domem na Petřinách. Takže ideální podmínky pro lezení. Po přebalení potřebných věcí na chatě vyrážíme na první ledy.

 

Nejdřív padne volba na led "Uhelné prázdniny" směrem na Téryho chatu, jenže k těm se kvůli nedostatku sněhu nelze přes kosodřevinu probojovat. Proto se vracíme kousek zpět pod chatu na ledy "v Zatáčce". Tam zrovna probíhá výcvik horské služby, proto se ze začátku musíme spokojit se strmým levým rampouchem. Sice vypadá pěkně, ale není moc kvalitní tak to Michal musí po pár metrech vzdát a udělat štand na skobě přibližně v půlce ledu. Všichni si to zkusíme po něm párkrát přelézt, ale není to nic extra, pár záseků a člověk je hned nahoře. Ostatní zatím mrznou :)

Po chvilce nám pánové z horské služby uvolňují led nejvíc v pravo. Nikdo se k němu nemá a tak, podle hesla "hoď ho do vody, plavat se už naučí", si jdu vytáhnout svůj první led. Na začátku je to pohoda, pak příjde první kolmý rampouch, který je ale hned vedle kolmé skály, takže to zas tak obtížné není. Po chvilce už vrtám první šroub. Trošku jsem se bál, že s mými ruskýmu titankami to nepůjde, ale led je pro ně jako dělaný, jdou vrtat jak po másle (ovšem při zavrtávání čtvrtého už toho má člověk stejně plné zuby). Přibližne v půlce ledu jistím za bytelný nýt v boční skále a pak teprv začíná ten pravý adrenalin - dalších 15 metrů, skoro kolmo, jen na šroubech. No když člověk nekouká moc dolů jde to celkem dobře :) Skoro nahoře se potkávám s Michalem který zatím tahá levý led. Nahoře štanduju na pár smycích a dobírám Ufouna na druhýho. Potom svážem lana a jdem rychle dolů. Za chvíli je už tma tak vyrážíme zpátky na chatu.

Na chatě se nejdřív pořádně nadlábnem ze svých zásob. A to byla chyba! V jídelně u pivka nám totiž chatár nabídl polopenzi za 10E, což se nedá odmítnout. No ale ten maďarský guláš jsem už do sebe nenacpal :) Zato 8 pivek, to šlo dobře. Když se debata rozproudila, navrh nám chatár kino. Zkoukli jsme několik super lezeckých filmů (Matrix Reloaded, Trango, ) a několikrát večerníček. No motivace k lezení po tomhle zážitku byla aspoň u mě obrovská :)

Druhý den se trošku hůř vstávalo, takže jsme vyrazili až kolem 8:30. Všichni chtěli zase na ledy do Zatáčky, tak jsme se s Tondou a Alešem rozhodli že si před tím vyšlápneme k Teryho chatě a pak se na ledech prostřídáme. Jak to chatár uslyšel tak nám vynadal že jsme prd horolezci a že si máme dát aspoň Lomničák klasickou cestou když už. Po včerejším kulturně-motivačním zážitku nás nemusel dvakrát přemlouvat. Navíc počasí slibovalu úžasné výhledy tak jsme neváhali. Vyrazili  jsme po magistrále ke Skalnaté chatě a potom po sjezdovce do Lomnického sedla. 450 metrů převýšení v nezáživném terénu dalo docela zabrat. Ale ty výhledy, ty stály za to :) Od sedla jsme začli stoupat až k Lomnické kopě, ale bylo to spíš za trest než pro zábavu. Sněhu bylo málo, ale tam kde byl tak šlo poznat že lavinová trojka nebyla vyhlášená jen tak. Nakonec jsme to kousek pod vrcholem otočili, ještě před nataženými fixy. Dole jsme si dali dvě pivka ve Skalnaté chatě od legendy místních tatranských nosičů Ladislava Kulangy. Ten ale nevypadal že nás rád vidí. No co, asi má na to nárok když je tak slavný. Cestu zpátky jsme šli už za tmy, ale o to rychleji :) Na chatě jsme dali pár piv a docela brzo šli spát.

Druhý den ráno jsme zabalili a všichni poblahopřáli Ufounovi za výhru v kanadském bodování (16 piv za 2 dny) :) Na rozloučenou jsme dostali panáka nečeho hruškového a mohlo se vyrazit. Já s Tondou a Alešem jsme vyrazili opět do Zatáčky a ostatní na ledy v Zahrádkách směrem na Hrebienok. V Zatáčce jsme potkali další horské záchranáře takže nám nezbylo nic jiného než lézt zase ten pravý led. Jelikož jsem to měl nacvičené pustil jsem se do něj, ale nějak moc rychle, takže jsme si nevšimli uzlu na jednou prameni lana. A jak to tak bývá, přesně v tu nejnevhodnější chvíli, tzn 3 metry nad posledním šroubem to najednou nešlo ani nahoru ani dolu, uzel se prostě zasek v karabině jištění dole. Tak jsem si zkusil jaké to je ledy slízat (jako dolů, ne jazykem). Po vytažení cesty jsme si ji každý dvakrát na rybičku přelezli a vyrazili k první skupině do Zahrádek. Tam byl docela nával, tak jsme skončili na jednom menším 15m ledopádku. Párkrát jsem si ho přelezl a pak jsme už vyrazili směrem zpět na Hrebienok a dolů do Smokovce do cukrárny.

Vždycky všechno končí, tak kolem čtvré nasedáme do auta a v osm jsme zpátky v Ostravě. Loučení bylo hektické protože jsme stíhali rozumný vlak do Prahy jen tak tak, ale určitě jsme se neviděli naposled.

 

Pro inspiraci přikládám:

- průvodce po Tatranských ledech: http://www.tatry.nfo.sk/lady.php?lad=4:Malá-Studená-dolina:30:

- přehledná mapa Tatranských ledů:http://www.tatry.nfo.sk/f.php?f=lady/lady.jpg

a samozřejmě fotky jak to všechno probíhalo ve fotogalerii